Tato cesta bezprostředně předcházela velké cestě do Indie, kam byl Josef Herberstein pozván na korunovaci krále Jiřího V. a jeho manželky. Této cesty se účastnila také manželka hraběte Josefa Herbersteina Marie Anna. Některé podrobnosti z cesty přinesl vídeňský časopis Sport & Salon, který dne 25. května 1912 napsal: „Hraběnka Herberstein, jak již bylo zmíněno v našem čísle z 4. t.m., přivezla domů z Mangaly v Sudanu jednu samici lesoně, která nyní požívá značné svobody v zahradě paláce, neboť je jí k dispozici bez omezení široký park. Je roztomilé vidět, s jakou příchylností se to zvíře, které je nádherně kreslené, chová k hraběnce. Jakmile gazela uslyší – a to i z relativně velké vzdálenosti – hlas paní hraběnky, hned je také na místě, aby přijala laskání své paní. Gazela je nanejvýš krotká, takže jde bez bázně ke každému návštěvníku hraběcího parku, arciže většinou jen v přítomnosti své paní.“

Při plánovaní cest na počátku 20. století se Josef Herberstein již spoléhal na cestovní agentury a kanceláře, které mu připravovaly nabídky, zajišťovaly program i potřeby výpravy. Tuto cestu, která probíhala v únoru a březnu 1913 mu pomáhal zorganizovat Bedřich Machulka (1875–1954), s nímž se hrabě seznámil pravděpodobně na svých předchozích cestách. Bedřich Machulka byl cestovatel, fotograf, sběratel, znalec africké přírody a organizátor loveckých safari. Výpravě se opět podařilo dostat do obrovských bažinatých oblastí v povodí řeky Behr al Ghazal a jejího přítoku Bahr al Zeraf, jejichž rozloha je srovnatelná s Francií. Vzhledem ke stálým bojům mezi jednotlivými domorodými kmeny a nepřístupnému terénu to byla cesta nejen obtížná, ale i velmi nebezpečná. Zdejší nedotčená příroda, obrovské množství a rozmanitost druhů zvěře mu učarovaly, a tak sem směřovaly i jeho další výpravy. Josef Herberstein si odsud přivezl významnou část svých úlovků – antilopy, krokodýly, hrochy, ptáky a další. Odsud pochází jedna z jeho největších loveckých trofejí – více jak čtyři metry dlouhý krokodýl nilský. Podle dopisu kurátora zoologického oddělení K. K. Naturhistorisches Hof-musea ve Vídni pana F. Siebenroka byl větší než největší exemplář krokodýla ve sbírkách muzea.

Poslední cestu do Afriky, která byla naplánována na celkem 60 dní zajišťovala společnost Lloyd a opět agent D. E. Munari. Vedle Josefa Herbersteina se výpravy zúčastnili: komtesa Klotylda, komorná Kristýna a komorník Jaroslav Vejvoda. Syn Josefa Herbersteina Gundeger je doprovázel pouze do Benátek. Cesta započala 14. prosince 1928 ve Ptuji, odkud se vydali vlakem do Terstu. Následovala krátká zastávka v Benátkách, kde nastoupili na loď a pokračovali do Alexandrie. Díky deníku, který si vedla komorná Kristýna víme, že cesta po rozbouřeném moři byla velmi náročná. Hrabě při pobytu na palubě uklouzl a zranil si hlavu. Byl nucen vyhledat lékařské ošetření a s velkým obvazem na hlavě vypadal podle Kristýny jak mahárádža. Z Alexandrie pokračovali dále rychlíkem do Káhiry, kde se ubytovali v hotelu Continental. V následujících dnech navštívili muzeum, kde mimo jiné obdivovali Tutanchamonův poklad. Zavítali do kláštera koptických mnišek a do staré mešity s citadelou. Navštívili i káhirskou univerzitu. Druhý svátek vánoční se vypravili k pyramidám v Gíze. Dne 3. ledna. 1929 odjeli do Luxoru a prohlédli si hrobky faraónů. O týden později dorazili do Chartúmu. Zde se nalodili na parník, který si Josef Herberstein pronajal a následující tři týdny se plavili po Nilu. Pohybovali se mezi súdánskými domorodci kmene Dinka, se kterými komtesa Lili a komorná Kristýna protančily několik večerů. Pokračovali téměř až k Bahr al Zeraf. Dále je anglická správa v Súdánu nepustila, protože v oblasti došlo k mezikmenové válce. Museli se vrátit a po zastávce v misii v Tongu se vraceli do Chartúmu. Na zpáteční cestě přes Vádí Halfu do Káhiry na komornou velmi zapůsobilo neuvěřitelné množství zvěře – antilop, žiraf, slonů a ptáků, které viděla na břehu a ve vodě ohromné množství krokodýlů. Zpět do Chartúmu dorazili 30. ledna 1929.