Státní zámek Libochovice se v roce 2026 připojuje k celorepublikovému projektu NPÚ Šlechta na cestách. Od 1. července se návštěvníkům otevře nově upravená část instalace zámku věnovaná výpravám hraběte Jana Josefa Herbersteina, který ze svých cest po Africe a Asii přivezl mimořádné sbírky i řadu pozoruhodných artefaktů. Nová reinstalace prohlídkové trasy připomene dobu, kdy cesty šlechty znamenaly nejen touhu po dobrodružství, ale také objevování neznámých kultur, sběratelskou vášeň a fascinaci vzdálenými kraji.

Za hranicemi známého světa - hrabě Jan Josef Herberstein-Proskau, jeho cesty a sbírky.
Libochovice, Ing. Michaela Prokopová

Dlouhé období rozkvětu panství i zámku Libochovice je spojeno zejména s rodem Dietrichsteinů, avšak v 19. století získali Libochovice Herbersteinové. Poslední majitel libochovického panství z rodu Dietrichsteinů, kníže Josef, neměl se svou chotí mužského potomka. Rozhodl se tedy rozdělit rozsáhlý dietrichsteinský majetek mezi své 4 dcery. Nejstarší dcera Terezie převzala po jeho smrti v roce 1858 libochovický velkostatek a další majetky dle tzv. Gundakarova fideikomisu. V té době byla již Terezie provdána za hraběte Jana Bedřicha Herbersteina. Svým sňatkem tak dali manželé vzniknout libochovické větvi původně štýrského rodu Herbersteinů. Po předčasné smrti Jana Bedřicha zůstala Terezie správkyní velkostatku a hospodářství nejen udržela, ale i rozšířila.

Tereziin jediný syn Jan Josef hrabě Herberstein-Proskau (1854–1944) převzal velkostatek po smrti své matky v roce 1895. Byl vzdělaný, jazykově vybavený, s širokým rozhledem a hlubokým zájmem o přírodu, vědu, umění, cestování a sběratelství. Během svého života spravoval rozsáhlé majetky v Čechách, na Moravě, v Rakousku i dnešním Slovinsku. Avšak Libochovice byly jeho srdcovou záležitostí. Pod jeho správou velkostatek vzkvétal. Kromě statků a dvorů provozoval cukrovar, pivovar, lihovar, mlýn, semenářský podnik, pily, cihelny, lesní hospodářství a vodní elektrárnu. Ta od roku 1901 napájela Libochovice, ale i Budyni nad Ohří, hospodářské provozy a dvory velkostatku. Díky těmto ziskům mohl financovat rozsáhlé rekonstrukce zámku i své cesty do vzdálených koutů světa.

Cestovatel, přírodovědec a sběratel

Jeho první cesty se datují do doby, kdy se z Afriky vracel Emil Holub ze své nedokončené výpravy napříč kontinentem od jihu k severu. V počátcích svých cest hrabě Herberstein zajišťoval zásoby, vybavení i další nezbytnosti sám – většinu potřeb nakupoval až na místě, především v Káhiře, která byla tehdy hlavním centrem afrických expedic. V pozdějších letech byly jeho cesty již výrazně organizovanější. Spoléhal nyní na specializované průvodce, cestovní agentury a společnosti, které mu připravovaly kompletní program, dopravu i logistické zázemí výprav. Tím se projevil nejen jeho rostoucí cestovatelský profesionalismus, ale i proměna dobového způsobu cest, kdy se výpravy do Afriky a Asie stávaly dostupnějšími pro movité a zkušené cestovatele a kdy se zrodila kultura luxusních expedic a safari.

Hrabě procestoval značnou část Evropy, zejména její jižní oblasti, odkud přivážel do zámeckých skleníků vzácné exotické rostliny a dendrologické rarity. Jeho další výpravy už směřovaly do vzdálenějších a exotičtějších krajů. Z nich nejvýznamnější vedly do Indie, Indonésie, na Cejlon a také do Egypta a Súdánu. Právě v Súdánu se dostal až do odlehlé oblasti Bahr al-Ghazal – rozlehlé, bažinaté krajiny na hranicích s dnešním Kongem a Ugandou, oplývající divokou zvěří. Byla to jedna z nejodlehlejších oblastí, kam se tehdy evropský cestovatel mohl dostat – daleko za soutokem Modrého a Bílého Nilu, v srdci Afriky, která jej okouzlila na celý život.

První „velká orientální cesta“ v letech 1879–1880 ho zavedla do Egypta, k hranicím Súdánu, do Palestiny a Sýrie. V Káhiře, kde se ubytoval v hotelu Shepheard’s, se připravoval na plavbu po Nilu až k Asuánu. O své cestě psal domů s nadšením – fascinován kulturou, přírodou i zvyky místních obyvatel. Následovala „malá orientální cesta“ mezi lety 1881–1882 do kontinentálního Řecka, Konstantinopole a na řecké ostrovy. Na jedné z těchto cest se minimálně třikrát osobně sešel s Heinrichem Schliemannem a jeho ženou Sofií, objevitelem bájné Tróje. Z každé své výpravy se vracel s bednami plnými exotických suvenýrů a sběratelských předmětů. Tentokrát, mimo jiné, dovezl velmi vzácné velké arabské křeslo, tzv. kursi kibirri, 2 arabské dikky (pohovky) vykládané kostí, bohatě vyšívané přehozy, závěsy, harémové ručníčky, oštěpy a toulec se šípy či domorodé zástěrky původních obyvatel Afriky.

Stejně významnou expedicí se stala cesta do Indie, na Cejlon a Jávu v letech 1887–1888. I odsud hrabě přivezl početnou kolekci fotografií, uměleckých a etnografických předmětů, například indické skleněné náramky, sošku žehnajícího Buddhy nebo karmínově červené a temně modré sárí. Na Cejlonu ve městě Kandy pak zakoupil unikátní bohatě zdobený štít z želvího krunýře, který dodnes zdobí stěnu jedné ze zámeckých knihoven v Libochovicích.

Na cestě do střední Afriky v roce 1911 hraběte doprovází jeho manželka hraběnka Marie Anna, rozená von Galen (1876–1944). Z této cesty si hraběnka přivezla živý exemplář mláděte antilopy lesoně (Buschbockgazelle), která pak byla po dlouhá léta milovanou chovankou zámeckého parku ve Štýrském Hradci.

Druhou cestu do Indie a Barmy hrabě podniká v listopadu roku 1911. Ta se uskutečnila u příležitosti tzv. Durbaru, velkolepé korunovační slavnosti anglického krále Jiřího V., pořádané britskou korunou v Dillí, na kterou obdržel hrabě osobní pozvánku. Při zpáteční cestě z Indie zamíří hrabě Herberstein rovnou do Afriky a bezprostředně navazuje cestou po Súdánu roku 1912.

Následující rok se Herberstein vrátil do Afriky znovu – opět do Súdánu. Plán a organizaci cesty tentokrát připravil hraběti známý český cestovatel, lovec a sběratel Bedřich Machulka. Ten působil jako průvodce a organizátor loveckých výprav pro evropskou šlechtu. Podnikají spolu cestu do súdánské oblasti povodí řek Bahr al-Ghazal a jeho přítoku Bahr al-Zeraf. Právě odsud pocházela významná část hraběcích zoologických sbírek: vycpaniny ptáků, rohy a kůže antilop, zuby a končetiny hrochů, a především pětimetrový nilský krokodýl. Část sbírek tzv. Libochovické galerie (název Libochowitz Galerie je uvedeno na dopisu od konzervátora Johanna Kalkuse) zdobí interiéry zámku doposud. Ke konci roku 1913 napsal F. Siebenrock, kurátor sbírek zoologického oddělení vídeňského přírodovědného muzea, hraběti Herbersteinovi dopis, ve kterém obdivuje uloveného nilského krokodýla, jenž je ještě větší než největší krokodýl z tohoto muzea.

Africké deníky a poslední cesty

Po první světové válce se hrabě na čas stáhl z veřejného života, ale jeho zájem o Afriku neochabl. V lednu roku 1923 započal novou výpravu do Egypta a Súdánu. Cestoval z Prahy přes Terst, odtud lodí do Káhiry. Dne 1. února 1923 obdržel hrabě Herberstein od Edmunda vikomta Allenby, nejvyššího představitele britské vlády v Egyptě, a jeho choti pozvání na oběd do jejich káhirské rezidence. Z Káhiry pokračoval hrabě dále do Chartúmu, odkud vyplul na palubě parníku Nasir po Bílém Nilu. Tato cesta trvala 21 dní. Program mu plánoval D. E. Munari, agent z káhirské pobočky firmy Lloyd Triestino Navigation, Co.. Zpátky do Evropy na zámek Ptuj se hrabě vrátil přes Itálii, kde navštívil významná města jako Palermo, Řím či Neapol.

Sbírky a odkaz

Cesty hraběte Jana Josefa Herbersteina přinesly do Libochovic mimořádné množství přírodovědných, etnografických i uměleckých předmětů. Zámeckou knihovnu obohatil o vzácné cestopisy, dobové mapy, grafické listy i odborné publikace věnované přírodě a kulturám exotických zemí. Vedle sbírkových exponátů se dochovalo také několik pozoruhodných předmětů běžné cestovatelské výbavy, například robustní cestovní truhly, visuté lůžko, přenosná sprcha a záchod, tropická přilba či „fofrníky“, tedy pomůcky určené k odhánění hmyzu. Herbersteinův zájem o svět se promítl nejen do rozsahu a rozmanitosti jeho sbírek, ale i do osobního rozměru jeho cest – do všedních věcí, které vypovídají o tehdejším způsobu cestování i o dobrodružném duchu svého majitele.

Po smrti hraběte Jana Josefa Herbersteina byly jeho rozsáhlé sbírky bohužel zčásti rozptýleny. Část byla po druhé světové válce převezena do Národního muzea a do Náprstkova muzea, kde obohatila kolekce českých cestovatelů 19. století. Na zámku v Libochovicích se dodnes dochovala sbírka čítající přibližně na 1000 předmětů. K nejstarším exponátům této sbírky jednoznačně patří téměř 4500 let staré egyptské kamenné nádoby, 2 hlavy a chodidlo egyptských mumií či fragment malovaného pohřebního plátna, v němž se kdysi ukládalo tělo zemřelého do sarkofágu. Tyto a další výše zmíněné předměty jsou dnes vystaveny v zámecké instalaci, kde připomínají Herbersteinovu osobnost, jeho zájem o svět a cesty do vzdálených krajů. Značná část sbírek však dosud odpočívá v zámeckých depozitářích, neboť svým rozsahem i charakterem přesahuje možnosti stávající instalace. Do budoucna plánuje správa zámku vznik nové expozice, která by těmto jedinečným sbírkám poskytla odpovídající prostor a umožnila jejich plnohodnotné představení veřejnosti.

Hrabě Jan Josef Herberstein-Proskau byl typickým představitelem elity přelomu 19. a 20. století – vzdělanec, mecenáš, přírodovědec, lovec a cestovatel. Z pohledu dneška lze jeho cesty chápat nejen jako projev osobního zájmu, ale i jako součást širšího kulturního fenoménu doby, kdy Evropa objevovala svět a svět vstupoval do evropských salónů. V jeho případě se však tento fenomén pojil s hlubokou úctou k přírodě a snahou uchovat poznané pro budoucnost.

Zdroje:

Francová Eva, Hospodářské zázemí libochovického panství v letech 1895-1946, ÚPS Ústí n.L., 2011

Načeradská Petra, Libochovice – cesty Herbersteina (dílčí archivní rešerše), 2016

Pešek Ladislav a kolektiv, Sběratelská a cestovatelská činnost Jana Josefa Herbersteina na zámku Libochovice, 2016.

Pospíšilová Marie, Velký průvodcovský text zámek Libochovice 1985

Tlustý, J., Lisec, V. (2022). Africké cesty Jana Josefa hraběte Herbersteina a Proskau, 1879–1929. In Poohří 10: Památky – parky – putování (pp. 153–164). Louny: vydání Poohří