Cesty Josefa Herbersteina

Již od renesance byly nezbytnou součástí výchovy mladých šlechticů kavalírské cesty. Sloužily k prohloubení znalosti cizích jazyků, studiu na univerzitách, seznámení se s fungováním na evropských dvorech a navazování potřebných kontaktů. Tyto cesty byly sice ve druhé polovině 19. století již minulostí, ale pro příslušníky šlechtických rodů, kteří měli své statky, sídla a příbuzné na území celé Evropy, bylo cestování přirozenou součástí jejich každodenního života. V zimě se uchylovali do svých paláců ve městech a účastnili se bohatého společenského života nebo odjeli za příznivějším klimatem. V letních měsících se pak vraceli na svá venkovská sídla.
Josef Herberstein nebyl výjimkou. Pro něj se však cestování, lov a později i sběratelství stalo celoživotní vášní. Výnosy z dobře vedeného a prosperujícího panství, jinak velmi skromnému Josefu Herbersteinovi, tento náročný koníček umožňovaly. Nejprve procestoval podstatnou část Evropy, zejména její jižní oblasti, odkud přivezl do sbírek svých zámeckých skleníků celou řadu dendrologických zajímavostí.
Nejvýznamnější jsou však cesty Josefa Herbersteina do Indie, Barmy, Indonésie, Cejlonu (dnešní Srí Lanka) Egypta, Súdánu a na Jávu. Na mnoha těchto cestách jej doprovázel komorník Jaroslav Vejvoda, některých se zúčastnili i členové rodiny, jedné cesty i komorná Kristýna Podaná.

Doložené cesty Josefa Herbersteina:

Ze svých cest si hrabě dovezl značné množství zoologických a etnografických exponátů, včetně některých unikátů, pocházejících ze starého Egypta. Ve sbírce se nachází i velmi vzácné předměty z Japonska a Číny. Bohužel, z celkového obrovského objemu původní sbírky mnoho nezbylo. Malá část se dochovala na zámku v Libochovicích, větší zůstala na zámku Ptuj ve Slovinsku. Po roce 1948 bylo mnoho cenných exponátů odvezeno do Národního muzea.